To se změní :)
Státnice se odkládají, dokud nenajdu sebe :)
A abych se našla, musím začít dělat to, co jsem si myslela, že vždycky budu dělat, když nebudu mít tolik povinností. A teď je nemám..už čtvrtý den.
A já tu akorát tak panikařím, že teď, po 6 letech nevím, co se sebou :)
Když ráno otevřu diář, snažím se sepisovat svůj obvyklý To-Do-List... a najednou nevím, co tam napsat..
Tak je diář plný kravin jako "najíst se", "udělat něco s těmi nehty".... Vždycky jsem se těšila na chvilku volna od školy a od práce...a jediné, co jsem zatím zvládla dělat. Je spát, koukat na seriály a občas si zacvičit. A pak se strachovat, že toho nedělám dost.. i když mám odpočívat.... musím myslet na jednu věc.... já už přece nemusím... :)
To byly pořád výmluvy, že toho mám prostě moc, málo spím, pořádně nejím, natož abych se trápila ještě cvičením a hlídáním jídelníčku. Na všechno bude přece čas potom..jednou...možná za dvakrát jednou... třikrát...
Najednou mi je tolik, kolik je...musela jsem se zamyslet, kolik přesně, tedy 26.. a nemám nic, natož zadek jako dva kmínky.
Kam zatraceně všechny ty roky šly...a záleželo na tom, co jsem dělala, když vlastně nechci dělat to, co studuji.... život je asi až moc kouzelný na to, aby se dal pochopit :)
Ale co mám dělat..každý den přece nemůže být teď stejný a já si nemůžu stejnou otázku, kam se všechny ty roky poděly, položit zase za 10 let.
Jak si sebe představuju asi tak nejlíp za "kéž by to šlo hned"? To díky pinterestu umím popsat úplně přesně. Když už je vám smutno a život nemá cenu (s velkou nadsázkou, uvědomuju si, kolik je na světě trápení), stačí si začít pinovat obrázky na www.pinterest.com
Fakt, tolikrát mi to vrátilo naději, že život by neměl být jen o tom "povinném":) Doporučuju zkusit :)
No a tady jsou některé obrázky, které by mě mohly inspirovat zvednout se a začít trošku existovat :) A netrápit se :)
Když jste obtloustlá panda jako já a zjistíte, že posledních pár let nedává vlastně smysl, musíte hned chytit vlastní osud zase do hrsti... A že já se jednou přesně do takových hezkých bílých kraťásků prostě vlezu! :)
Takže plán na příštích pár měsíců.... musím konečně dát dohromady ten životopis, najít si práci a udělat něco sama se sebou.. Protože jinak už vážně nevím, na co se můžu vymlouvat.
Zatím jsem v tom svém nicnedělání stihla akorát dvakrát cvičit s Jillian...cvičit a tak trochu se pokusit neumřít... :D Kde jsou ty časy, kdy jsem uběhla 13 km ...moje želatinka na zadku už si na to teda nepamatuje :(
Život je tak hrozně hezký, proč si ho ničit myšlenkami na to, čím bychom chtěli být... proč tím prostě nebýt :) všechno to letí tak rychle.. :)
Myslím si, že když jsou věci, na které člověk opravdu myslí každý den...každou chvilku..třeba když jíte něco nezdravého a dokážete sami sebe přesvědčit, proč stejně hubnutí nemá smysl a třeba zítra bude mít, protože jednou opravdu chcete vypadat dobře...měl by se člověk opravdu zamyslet.. co když toho jednou budeme hrozně litovat? Co když tím zůstaneme hrozně obyčejní a budeme vyžadovat jen obyčejné věci...a za dalších spoustu let života takového, jaký jsme předpokládali, že měl být, když už jsme obyčejní a ne nějaké "celebrity, co si to můžou dovolit" (co je sakra tohle za stereotyp)... co když toho budeme hrozně litovat... to přece nechceme... protože obyčejní nejsme. Nikdo z nás.
A teď...když si uvědomíš, že jsi jedinečná... že nikdo není jako ty... (no a co, že slečna vedle tebe v autobuse se ti zrovna zdá mnohem hezčí, než jsi ty...slunečnice i růže jsou přece stejně krásné, ale tak, jako slunečnice nemůže být růže, tak ani růže nemůže být slunečnicí).
A protože jsi tak hrozně jedinečná..neměla bys na sebe zapomínat :)
A nechci slyšet, že život je o něčem jiném..že jsou důležitější věci, na které se musíme všichni s vážnou tváří soustředit... ano, jsou... ale velké věci zvládneme jen s pořádnou dávkou sebevědomí.... a když se někdo cítí jako ztracená panda....jako já...tak ví, že nejdřív musí začít u sebe, aby pak dokázal přesvědčit ostatní..o čemkoli na světě :) .... když nenajdeme svou cenu, budeme si právě myslet ještě dalších deset let, že si zasloužíme jen obyčejné věci, protože si z nějakého důvodu myslíme, že jsme obyčejní lidé.... ale proč se opakovat... jde se na to :) .... ?
