Tedy, abych byla úplně upřímná, druhá panda ještě neví, že tento blog vůbec vznikl. To bude teprve milé překvapení :)
Můj plán byl takový - když sedíte nad diplomkou, vždycky máte v záloze prokrastinační plány - vytvořit blog o tom, jak se dvě líné pandy snaží a snaží...a snaží a snaží... shodit...a to nenávratně..pár kilo a stát se mrštnými šelmami. Už na to totiž mají věk. A protože za ten čas snahy ...a snahy a snahy.. párkrát šláply vedle, bude tenhle blog deníkem těchto dvou budoucích šelem.
Naše přátelství trvá už celou věčnost, táhneme to spolu už od školky...a právě nám tak nějak postupně končí studia na vysoké a začíná "ta budoucnost". Tedy jedna z nás se o to ukončení marně snaží (ach ta prokrastinace) a druhá a úspěšnější pomalinku upadá do pracovního stereotypu....
Jenže, ať už jste vytížení jako já a denně se snažíte bojovat s diplomkou a státnicemi, mladším přítelem a sny o budoucnu...jako s větrnými mlýny....
Nebo jste jako moje milá druhá panda, která tráví hodiny a hodiny v práci, ve stresu...nejspíše i z toho, že teď už by vlastně měla žít "ten život"....
...jsme pořád stejné.... smutné z toho, že pandovatíme....
A protože nás často povinnosti zavedou dál od sebe, není nic lepšího, než zůstat ve spojení a v plné podpoře..pomocí těchto stránek :)
Věřím, že já ve jménu prokrastinace a slečna pracující ve jménu odpočinku po práci, budeme udržovat tenhle blog živý.... protože..... sebekriticky si musíme přiznat.... teď nebo nikdy :)
Ani jedna z nás nechce zůstat v pohodlí tukových prstenců..... musíme hnout těmi pandími zadky! :)
Nejspíš nebudeme nikdy vypadat jako skici modelek od Valentina.... ale o to tady vůbec nejde... (jen chci mít takové nohy, prosím prosím...aaaž do nebe :) ) ...
Jen chceme být konečně jednou taky spokojené... při pohledu do zrcadla.... a šťastné ve své pandí kůži...
Tak na nás myslete :)
Hezký den
I
Žádné komentáře:
Okomentovat